Nejsem členem KTD a tudíž literární tvorba paní poradkyně chovu publikovaná v klubovém časopise není mojí „ povinnou četbou“,proto reaguji trochu opožděně (až po upozornění přátel) na odstavec,který sice nijak nevybočuje z řady obvyklých výlevů,pocházejících z pera této dámy,ale přesto už svojí pokleslostí (z pohledu chovatele a kynologa) se pohybuje v oblasti,kterou bych pracovně nazvala – dost nechutné!Alepoň tak to cítím já (chovatel),když člověk,který opakovaně presentuje sám sebe,jako velemilovníka zvířat a je poradcem chovu (!!) neváhá zneužít i pošramocené dušičky zcela nevinného štěněcího miminka k účelovým elaborátům tohoto typu :


Ráďa, která si do Vyžlovky odvezla malou zlatou Raií, doma řečenou Raneša. Skvělí lidé, kteří si v touze po tibeťákovi vloni hodně ošklivě naběhli a pořídili si štěně, které museli za 14 dní vrátit i za cenu velice nepříjemných setkání a debat s jeho chovateli. Pejsek byl sice moc pěkný, ale v necelých třech měsících stačil pokousat celou rodinu, souseda veterináře a zkušenou chovatelku ze sousedství včetně jejího manžela. Z jeho chování bylo jasné, že socializace byla u něj pojmem naprosto neznámým. Kousal, jevil známky agrese, ale to všechno bylo evidentně zapříčiněno strachem a to se velmi těžko odbourává a napravuje. Každý ví, jak strašně důležitých je prvních 8 týdnů života tibeťáka !


Takže paní Ráďo z Vyžlovky ( omlouvám se,že používám terminologii citovaného odstavce),jestli si někdo ošklivě naběhl v této smutné kauze,pak to bohužel bylo ono malé psí mimino,nikoliv vy!Neviním vás z žádného asociálního chování,či špatné péče o štěně!Chybou bylo zcela špatné rodinné rozhodnutí při výběru plemene!Pro vaše kynologické začátky,vašemu životnímu stylu,nezkušeností s výchovou a chyb z toho pramenících, by zcela jistě mnohem lépe vyhovoval retriever,či podobné společenské plemeno.Všichni jsme ale jednou začínali a své zkušenosti získávali v počátcích takzvaně „za pochodu“,jen s trochu podstatným rozdílem (alespoň doufám) : rozhodnutí pořídit si štěně tohoto plemene bylo učiněno s uvážlivostí a zodpovědností dospělého člověka ,který se svobodně rozhodne sdílet část života s živým ( tedy cítícím!!) tvorem.Štěně není věc!Vzít si pejska takzvaně na zkoušku,v tomto případě při prvním „zádrhelu“ jej prostě a jednoduše vrátit je bezohlednost a krutost páchaná na nevinné dušičce psího mláděte!U štěněte Tibetského Mastiffa dvojnásobná!
Vrátím se ale na začátek příběhu!Prvních 14dnů( tří neděl?)přicházely emaily plné nadšení ze štěněte :štěńátko dobře papá,oblíbilo si jízdu autem,bylo pochváleno panem veterinářem,jak statečně se chovalo při přeočkování, statečně ťapalo se zvednutým ocáskem při procházkách v nedaleké Uhříněvsi a Říčanech a bylo vždy centrem pozornosti kolemjdoucích,chodí s naším synem na procházky…. prostě nic nenasvědčovalo nějaké disharmonii ve vzájemných vztazích.Pak přišla rána z čistého nebe.Ráno otevřu emailovou poštu a čtu velmi emotivní zprávu od paní Radky,že na včerejší návštěvě u známých (tehdy to ještě nebyla „zkušená chovatelka ze sousedství“,ale paní,která vlastnila mladou fenku tibeťáka) štěně „napadlo“ manžela této známé (do uvozovek to dávám já,protože o zabijáckém útoku  2,5 měsíčního mimina mám trochu,vzhledem k celoživotní zkušeností s chovem psů , povědomí).V závěru emailu paní Radka oznamovala,že se rozhodla pejska vrátit.Okamžitě jsme s manželem sedli do auta a vyrazili směr Vyžlovka.Jen krátce podotknu,že ještě tentýž den v podvečer byl pejsek zpět u nás doma (vráceny peníze) – tudíž to poslední,na co by si mohla rodina na Vyžlovce stěžovat je liknavost čí neochota chovatele řešit vzniklý problém!!( to jen k tomu „ošklivému naběhnutí“!)Původní návrh,jak co nejšetrněji vyřešit (nejšetrněji vůči štěněti) situaci,se kterým paní Radka souhlasila,bylo ponechání štěněte pro příští dva,tři týdny,než najdeme ty správné páníčky v jeho současném domově,abych štěně ušetřila dalšího stressu z nepochopitelné změny a ztráty nově nabitého zázemí jeho dalším přechodným přemístěním zpět k nám do Borku.Po třech nedělích již štěně přilne a zvykne si na novou rodinu,jeho vytržení z prostředí,které se mu stalo domovem(které pro něho již znamená zázemí a je garancí pro další normální psychický rozvoj jeho osobnosti) a potřeba znovu absolvovat nelehké (pro jeho psychiku) sžívání se s naší smečkou (protože postavení štěněte pod ochranou jeho matky je zcela odlišné od postavení navrátivšího se „cestovatele“ po třech týdnech ) je něco,co může s jeho dušičkou dost zacvičit!A ještě k tomu bylo jasné,že se nevyhne ani dalšímu stressu až bude putovat k jeho budoucím páníčkům.(doufám,že posledním a napořád).Je to síla,viďte,čím musí nezaviněně projít takové štěně jen proto,že někdo učinil povrchní rozhodnutí!
Během našeho rozhovoru s paní Radkou ale z její strany padla slova,přes které prostě vlak nejede!! : . . nebudu přece mít psa, čekat a bát se,že jednou pokouše mě!
Vyměnili jsme si s manželem pohled a ani jsme si více nemuseli říkat!Pejsek musí okamžitě zpět! S tím jsme se vraceli zpět domů zařídit v rychlosti vše potřebné pro jeho návrat.V rodině paní Radky asi došlo k menšímu komunikačnímu šumu,usuzuji z toho,že po chvíli nám volal její manžel,který se zdál zaskočen celou situací a sdělil nám,že by to přeci jenom ještě rád s pejskem ZKUSIL,protože i jejich pan veterinář,s kterým se právě radil ( v té době ještě pan veterinář nebyl pokousán,a protože do hodiny jsme si pejska odváželi ani nestačil být!Tedy další lež či pomlouvačný blábol v literárním zpracování paní poradkyně) neshledává žádné příznaky agresivního chování u štěněte.Je jasné,že na další zkoušky jsme už nebyli ochotní přistoupit a tak v podvečer již byl náš klučina zpátky doma u maminy.Abych dokončila výčet všech „pokousaných“ osob,tak jak jej čtu ve výplodu paní poradkyně – zbývá nám ještě:
„ ..stačil pokousat celou rodinu.“
Paní Radko,jestli jste tuto informaci poskytla,jste pro mne lhářkou!Nic víc k tomu nemohu dodat.
O tom,jak krvelačná a asociální šelma toto štěně bylo snad nejlépe vypovídají obrázky,pořízené po jeho návratu do Borku při návštěvě kamarádky s její malou dcerkou.

Kacka


Na úplný závěr ještě poslední informace,které mě naplňují pýchou a hlavně radostí z toho,že přes tak komplikovaný start do života to ten náš šmudla ustál a dnes, v necelých dvou letech je již  Champion Ruska,National Club Champion a GRAND Champion Ruska!

 

Eyong

Fotografie ani tituly neukáží skutečnou povahu psa,i když mohou dost napovědět.Nejprůkaznější je video nahrávka,takže připojuji krátké video (kliknětě ZDE pro spuštění nahrávky) k posouzení,zda pejsek,projevující se tak radostnou ochotou ke spolupráci, jehož "keep smiling" ,doplněné o mávání ocasem sděluje světu jasný důkaz o oddané milující psí duši, si zaslouží být zneužit pro účely lidské malosti a zloby!


A pro „ fajnšmekry“ ,kteří dokáží ocenit paradoxy těch zveřejňovaných kynologických blábolů ,jedna chuťovka.Cituji  :


Poprvé (a zároveň i naposledy) poštovní paní vystoupila a začala na plyšáčka šišlat: „ty jsi sladký, takové štěňátečko, ty na mě štěkáš? Neboj se, já mám pejsky ráda“ a při těch slovech prostrčila dva prsty skrze plot a chtěla Bedříška podrbat za ouškem. Bedříšek cvakl. Já jsem ztuhla, pošťačka ztuhla. Bedříšek se na mě otočil a vrhl pohled : viděla jsi?


 . . .  já vím! Bedříšek je přeci úplně něco jiného! To jen ti ostatní jsou zanedbávaná štěňata a asociálové!

--------------------------------------

Držím palce obměněnému vedení klubu KTD aby tak prosté a samozřejmé věci,jako láska ke psům,obdiv k našemu báječnému plemeni,slušnost a úcta člověka k člověku opět s jejich přispěním patřily mezi nepsané body klubových stanov.